Kývne, že rozumí, ale co bylo řečeno, neví

Když z jakéhokoli důvodu neví slyšící, co se říká, udělá: „Cože? Nerozumím“ a nevznikne situace, kdy se neví, co bylo řečeno. Jinak tomu však je u osob se sluchovým postižením. Ty totiž mnohdy vždy něco rozumí.

Píšu o těch, kteří komunikují česky a odezírají češtinu, kterých je asi 490 000 z 500 000 osob s postižením sluchu v České republice (10 000 potřebuje tlumočení do znakového jazyka). Největší problém myslím vzniká u lékařů (odborných), co osobu s postižením sluchu neznají. Špatně (či vůbec) slyšící odezře prvních pár minut, kdy se rozhovor s lékařem odehrává ve stylu:
„Dobrý den, co Vás trápí?“
Jenže po pár minutách, kdy osoba se sluchovým postižením odezře co se říká, prohlásí něco ve smyslu: „Nevím, co říkáte, jelikož neslyším. Můžete mi to prosím napsat?“
Co si má lékař myslet? Doteď mu pět minut rozuměl/a a najednou nerozumí? Proč neřekne hned, že neslyší? Kdo to má čuchat?
Lékař často tedy zvýší hlas v domnění, že mluví s nedoslýchavým, přičemž třeba něco píše, není mu ani vidět na ústa a odezřít se nedá už vůbec nic. To nejde ani mistrům v odezírání. Úplně mě však šokovalo, když na předvánočním setkání klubu ohluchlých všichni (kromě mě) 100% věděli, co se říká. Tři desetiminutové proslovy odezřeli (třeba i z pětimetrové vzdálenosti) a nikdo si nestěžoval, že neví, co se říká, následně se bavili se známým, zase třeba deset minut a nikdy se nezeptali: „Cože?.“

Je to hlavně ze dvou důvodů:
• lidé s postižením sluchu často něco rozumí, jelikož jsou zvyklí domýšlet se to, co nerozuměli (je tedy zbytečné ptát se: „Rozuměl jsi?“)
• převážná část osob s postižením sluchu se za svůj handicap stydí a nepřiznají jej, dokud „nemusí“

A dva příklady jak to bývá:
Na setkání ohluchlých s titulkářem (teletext 888) Jaroslavem Švagrem, bylo přibližně toto: Jaroslav Švagr: "Dělám titulky pro Českou televizi a pokusím se vám zodpovědět dotazy ohledně České televize. A je tady první dotaz.
Host: „Dobrý den, budete titulkovat „Divoký anděl?“
Jaroslav Švagr: "To je seriál, který Česká televize nevysílá. Já dělám titulky v České televizi a mohu zodpovídat pouze dotazy, které se týkají České televize. Další dotaz.“
Host: „Dobrý den, budete titulkovat „Rodinná pouta?“

Když jsem se na konferenci INSPO bavil se známým, jenž mistrně odezírá (nikdy nepotřebuje něco zopakovat – vždy ví, co se říká), ukazoval mi někoho na titulní straně časopisu.
Zeptal jsem se: „Kdo to je?“
Známý: „Jo jo!“

««« Předchozí text: Ohluchlí v dětství a ohluchlí v dospělosti Následující text: Titulky z pohledu uživatele »»»

Ladislav Kratochvíl | 13. 7. 2014 Ne 09.50 | Komunikace | trvalý odkaz | tisk | 2832x

Sdílet